Poslední článek je ze začátku semestru, bohužel toho minulého. Poprvé jsem si to uvědomila teprve tehdy, když mi byla položena otázka, proč jsem už dlouho nic nenapsala. A od té doby se čas od času zeptám sama sebe na to samé. A asi si to zaslouží alespoň maličké vysvětlení.


Příspěvek, který tu dosud visel jako "nejaktuálnější" je plný nadšení do nového semestru a spousty plánů. Bohužel ten podzim vůbec tak nadšený a napumpovaný nebyl. Hodně často jsem se cítila unavená, několikrát jsem ležela v posteli s nemocí (což u mě není moc běžný standard) a celkově byl ten semestr v mnoha ohledech stagnující.

Spousta těch plánů, které jsem načrtla, nevyšla. Horolezkyně se ze mě nestala a výletů bylo poskrovnu. Ani do jedné práce jsem moc nechodila a v té pro mě zprvu důležitější jsme nakonec skončila úplně. Do Vídně na jaro také nepojedu (což je asi na delší povídání, ale není to úplně celé moje vina).

Na druhou stranu bych nerada, aby to vyznělo, že ten semestr byl úplně hrozný a neproduktivní. Trávila jsem víc času s rodinou, povídala si víc s babičkou i mamkou. Nenastal žádný nepříjemný zvrat, což (po určitém období mé minulosti) beru jako velké plus. A taky jsem se naučila kódovat! Jo, z toho mám radost snad největší - už jsem dokázala postavit pár jednodušších webů - potykala jsem si s HTML a CSS, nesměle si podala ruku s flexboxem a Javascript a databáze si zatím držím v uctivé vzdálenosti od těla. Taky jsem si napsala jazykový test na Erasmus, takže ten semestr v zahraničí snad příští rok bude. 


Jak už jsem naznačila, trošku mi zkomplikovalo život zdraví, před zkouškou z ústavního práva se dostavily takové problémy, které mi skoro znemožnily na tu zkoušku jít. Celkově se to hrozně táhlo. Byla jsem donucená jít i na neurologii kvůli bolestem hlavy - což bylo úplně zbytečné a zbytečně nepříjemné. Teď po skoro měsíci volna ale myslím vím, čím to bylo - jednoduše řečeno jsem měla málo ovoce, moc nekvalitní pizzy a chlebových krekrů, málo pobytu venku a prakticky zlikvidovaný jakýkoli pravidelný denní režim.

Všechno, co jsem výše jmenovala, pak způsobilo, že jsem měla (oprávněný) pocit, že v mém životě není nic, co by bylo nějakým způsobem zajímavé/inspirativní/vyprávěníhodné. Když k tomu připočtu i permanentní nedostatek času a takový ten neklid, který je v průběhu semestru, výsledkem nemohlo být nic jiného, že tu bylo nějakou dobu pusto a prázdno.

Nebudu slibovat žádné velké množství článků - jen chci napsat, že je mi LÍP. Snažila jsem se dát trošku do kupy, tak snad to vydrží. A momentálně pracuji na tom, aby v tom semestru příštím alespoň nějaké věci zajímavé/inspirativní/vyprávěníhodné byly :-).

Mějte se krásně a odpusťte mi tenhle trošku smutný výlev, jen mi přišlo, že by tu měl být.
Vždycky jsem měla ráda začátky školního roku, protože pro mě znamenaly možnost dávat si splnitelná předsevzetí. Na rozdíl od novoročních se totiž školnoroční předsevzetí (většinou) netýkala hubnutí a ulovení kluka. :-) #kdejsoutyčasy


Už několik let trávím pár srpnových týdnů jako průvodkyně na jednom menším zámku. Za tu dobu jsem už leccos poznala, kdeco zažila a něco stále ještě neobjevila. O tomhle tématu jsem napsala mnoho už na svém starém blogu, ale dneska to vezmu trochu z jiného soudku. Čím vším občas musí takový zámecký průvodce být?


Když se hlásíte na pozici průvodce na zámku, pravděpodobně víte, že se po vás bude chtít, aby znali něco málo z historie, případně abyste se to doučili. Taky je výhodou, když nevypadáte jako sériový vrah či bezdomovec a když máte solidní vystupování. Věřte mi, že ale za pár dnů pochopíte, že průvodce musí zvládat těch věcí daleko víc.

Zámecký průvodce totiž musí být:

Vypravěčem a hercem v jedné osobě
To se dá celkem čekat. Vaše práce totiž bude obnášet (na první pohled) převážně mluvení. Vaším úkolem je ovšem nejen spisovně a stylisticky správně interpretovat text, ale také vhodně pracovat s hlasem, využívat odmlky a ještě k tomu adekvátně gestikulovat. Čas od času také možná bude nutné, abyste něco předvedli (třeba jak na sedle seděly dámy) Vaše herecké výkony ovšem budou i většího charakteru - stane se, že budete předstírat, že vůbec nejste unavení, že vůbec nechcete jít v 5 domů a že ty otázky jedné všetečné paní nejsou ani trochu pitomé.

Magnetofonem
Upadne do toho skoro každý. Po pár dnech objevíte oblíbené fráze a po pár týdnech už budete znát to, co říkáte, i pozpátku. Syndrom magnetofonové pásky, tomu říkám. Po 14 dnech, to už mám vyzkoušené, se začnu zakoktávat, protože mluvím stále rychleji a rychleji - a v té době mi obvykle dojde, že s tímhle syndromem musím něco dělat.

Specialistou na levné kompakty
Památkový ústav nám letos udělal trochu čáru přes rozpočet a dovolil na některých objektech fotografovat - na našem zámku se fotit smí ovšem jen někde, což značně komplikuje situaci. Pánové se zrcadlovkama bývají celkem v pohodě, ale zato dámy s levnými kompakty... to je často peklo. Nejprve jsou namíchnuté, že nesmí fotit všude, a pak postupně zjišťují, že ten foťák neumí ani příliš ovládat - Vypnout blesk pak občas musí sám průvodce.

Vyhazovačem
Ač se průvodcování může zdát jako pohodová práce, občas zkrátka musíte být tím, kdo není příjemný - někdy je prostě nutné někoho ze zámku vykázat. Příležitostí je víc, než se na první pohled zdá. Brečící miminko, děcko potřebující čůrat, ... Stejně tak ale musí pryč i návštěvník, co odmítá odložit svůj batoh či ten, kdo nerespektuje zákaz focení. A ty situace nejsou nikdy příjemné.


Kliďasem
Být kliďasem se velmi hodí zejména u výše zmíněného vyhazování - i otravného cvakálistu a maminku s tvarohem místo mozku musíte tak jako tak vypoklonkovat slušně. Stejně tak v klidu ale musíte zůstat, když je někdo nespokojen s vámi nebo když se na prohlídce přihodí něco nepříjemného.

Improvizátorem a šprýmařem
Jsme zkrátka dobrá parta zámecká a tak si ze sebe tropíme legrácky. Během posledního víkendu jsme "slavili" kolegovo narozeniny - poschovávali jsme mu do prohlídky Delissy (protože "Delissa, Delissa, ta ti zvedne penisa" :-)). Já na oplátku měla uprostřed expozice laciného keramického sloníka a kolem přenosného záchodku rozmotán toaletní papír. Už chápete, proč je dobré být šprámař a improvizátor? Do toho všeho si vyprávíme historky z prohlídek a čas od času roztočíme vydělané peníze u večeře.

... připravený na všechno
Provázím letos čtvrtým rokem, a tak by se mohlo zdát, že mě už nic nemůže překvapit. To by byl ovšem velký omyl. Jenom za letošní rok mě potkalo několik "poprvé", na která se rozhodně nezapomíná:
  • Měla jsem velmi nepříjemný výstup s paní, která opravdu, ale opravdu nechtěla pochopit, že někde zkrátka fotit nejde. V každé místnosti vyvolávala dvouminutovou diskuzi o něčem, co zkrátka nemůžu změnit. Nakonec se na mě obořila.
  • Na prohlídce jsem měla chlapečka, který byl postižený snad všemi způsoby, jakými to jen jde.
  • Za svůj průvodcovský výkon jsem od jednoho moc pohledného mladíka dostala nabídku na odvoz domů. :-) 
  • Poslední den jsem provázela jednoho z nejznámějších českých zpěváků s rodinou. :-) 

Pamatuju si to jako dneska. Byli jsme ve Španělsku, pili Sangrii a pak asi i něco dalšího. A kamarád, který pro mě do té doby byl největším prototypem slušňáka, mi vyprávěl, jak se naučil pít na Maltě. Bylo mi tenkrát sotva 16 a poslouchala jsem s nastraženýma ušima...


Za ten večer jsem se dozvěděla, že byl na třítýdenním jazykovém kurzu na Maltě, že to bylo super, že se perfektně rozmluvil i rozpil. Taky že přestupoval ve Frankfurtu a že to celé stálo kolem 30 tisíc. Později jsem si, zřejmě kvůli té ceně, zaškatulkovala jazykové pobyty do kategorie věcí, které nejsou pro mě. A s tím jsem žila pár let.

Dneska bych vám ale chtěla povědět o "kurzu", ze kterého jsem se před 14 dny vrátila a který si cenově může dovolit vážně opravu skoro každý. Navíc to není jenom kurz - často skloňovaná slova byla např. výlet, tandem, karaoke, víno, ...


Začalo to tím, že mi přišel e-mail z filozofické fakulty, kterou vlastně nestuduju. Stěžejní byl jeden odkaz. Vyplnila jsem formulář, oběhala pár papírů, vše odeslala a za pár týdnů jsem se dozvěděla, že můžu jet.

Za dva měsíce jsem už pak stála v kuchyňce a představovala se jedné Rakušance. Té druhou jsem pak v půl dvanácté v noci předávala klíče. O několik dnů později mi bylo německy vysvětlováno, proč je fajn mít kamaráda s výhodami, proč mladé páry bydlí ve Vídni často u rodičů a jak se správně řekne "Ty mě ale pěkně sereš."

Náš den vypadal zhruba tak, že jsme se po 8 hodině probudili a  nasnídali se (počet lidí, co snídal u nás v kuchyňce byl často velmi proměnlivý). Pak následoval jazykový kurz, který trval až do půl jedné. Češi měli kurz němčiny, lidé z Rakouska se zase učili česky, občas jsme ale pracovali společně v tzv. tandemu. Pak následoval oběd. Někdo zašel na jídlo do hospody, jiný si vařil - jednou dokonce kamarád přivezl borůvkové knedlíky jakožto ochutnávku české speciality. Odpoledne jsme většinou jeli na výlet, koupat se, případně bylo volno. Večer bývalo jednou týdně čtení, často se chodilo na párty a karaoke, my jsme podezřele často načínali víno.

Bylo nás tam 30 lidí z ČR, 20 z Rakouska. Téměř každý alespoň na nějaké úrovni ovládal jazyk toho druhého státu. Krom studentů do 26 let se tam objevovalo i pár nad limit, z Rakouska dokonce i dva důchodci.

Takhle to zní trochu suše, ale o zážitky bylo postaráno. Nikdy nezapomenu na roztomilého mladého Rakušáka, co mi najednou uprostřed rozhovoru řekl "No to mě poser na moje holý záda". Nebo na to, jak se jeden z těch, co prakticky vůbec neuměl česky rozhodl, že pojedeme na vodu a pak přesunul odjezd o půl hodiny bez toho, aniž by objednal lístky. A na to, jak jsme pak zmokli. A těch zážitků bylo ještě daleko víc, ovšem něco se tak úplně vyprávět nehodí.


Konec ale vzpomínání, teď přichází stěžejní informace pro vás!

Pro koho je kurz určený:
Kurzy se konají dva - v Poděbradech a v Českých Budějovicích. Oba jsou určeny pro vysokoškolské studenty, co chtějí zlepšit svou němčinu. Věkové výjimky (směrem nahoru) jsou ale nejspíš udělovány. Ten českobudějovický kurz, kde jsem byla i já, je koncipován pro germanisty, ale v reálu se tam objevili i ti, co němčinou až zas tolik nevládli. Takže nemějte strach a přihlašte se klidně na oba. Letos byl tak malý zájem (což nechápu), že jelo 100% uchazečů.

Kolik to stojí:
Sommerkolleg pořádá projekt AKTION a vše je opravdu štědře dotované. Já zaplatila 3000 Kč a dostala jsem 3 týdny bydlení v centru Budějovic, téměř čtyřtisícový příspěvek na jídlo, 5 výletů včetně vstupů, možnost poslechnout si zahraniční autory a v neposlední řadě x hodin kurzu s rodilou mluvčí. Takže si můžete spočítat, že se velmi snadno dostanete do plusu.
Navíc získáte i 4 kredity, což je fajn.

Co mi to dalo:
Zlepšila jsem se. V gramatice to člověka sice asi nikam moc neposune, ale zato si uvědomí, kde má mezery. Mně například chybí taková ta obyčejná slovní zásoba - jídlo, spotřebiče, věci denní potřeby. Hodně, ale opravdu hodně se mi zlepšila schopnost porozumění a zároveň také výslovnost, řekla bych. Navíc člověk zjistí, kolik rozdílů je mezi němčinou Němců a němčinou Rakušáků. A taky to, jak si navzájem ty dva národy přezdívají. V neposlední řadě to člověka naučí rychle se vyjadřovat, nemít tolik strach z vlastních chyb a zároveň být tolerantní k chybám ostatních. Dost se mi také utvořil obrázek o složitostech češtiny.
Krom jazykových dovedností získá člověk i pár přátel. Zítra chci poslat pohled milé důchodkyni ze Salzburku. V říjnu pojedu za kamarádem do Vídně a doufám, že se tam stihnu potkat i s milou, ale vytíženou rakouskou skorospolubydlící. Objevila jsem i pár milých lidí z Brna, takže určitě zajdeme na oběd.
Člověka to ale hlavně namotivuje se ten jazyk učit. A přivede ho to i k cestování, které není tak úplně spojené s návštěvami zámků a kostelů, ale spíš s poznáváním lidí. Já si právě teď vyměňuji maily se zahraničním oddělením své fakulty a zjišťuji možnosti studia a pobytu v zahraničí. Protože on není jen Erasmus, jsou i projekty, jako třeba AKTION, které jsou více dotované a méně známé.

Kde najdu víc informací:
Pokud se mi povedlo převést na vás mé nadšení, můžete se podívat sem. Informace se vztahují k letošnímu ročníku, který už proběhl, ale příští rok, to bude obdobné - lišit se budou asi jen témata seminářů a výlety.

Pokud budete mít jakékoli otázky, určitě se nebojte zeptat v komentářích, pokusím se odpovědět. Stejně tak ale budu moc ráda, pokud mi doporučíte něco i vy - co vás nadchlo, kde jste byli atd.